Bodybuilding

Tři hodiny ráno... Začali pípat hodinky, ale už si nějak zvykl je ignorovat. Po asi 30-ti minutách se probouzí znova a v jakémsi stavu polospánku bere šejkr se 70-ti gramy 70% proteinu a zubní kartáček a míří do koupelny. Zalít vodou, rozmixovat, vypít... fuj to je hnus. Rychle vyčistit zoubky a zpět do postele. Další probuzení, tentokrát už definitivní, je v šest hodin. Po cestě do koupelny se staví v kuchyňce a dává vodu na rýži. Po sprše 400g ovesných ochucených vloček s mlékem... Je to sice trochu komerce, ale chutná to skvěle. Mezitím utopil dva sáčky rýže a na pánvi osmahnul 400g masa. To všechno narovnat do dvou misek a šup s tím do batohu.

V tramvaji bylo dost narváno, ostatně stejně jako posledních pár měsíců, ale hraje mu do uší pohodová hudba a tak mu svět okolo ani nijak nevadí. V práci první jídlo kolem deváté a druhé v jedenáct. Potom přišla přítelkyně a šli společně do restaurace na oběd. Co to bude? Obvyklá otázka příjemného číšníka... Tak třeba kuře, aby se to nepletlo, a k němu trochu brambor... Pro slečnu jednou, pro mě to celé dvakrát... Číšník se nejdříve podíval s otázkou v očích, jestli to myslí vážně, ale pak udělal tři čárky a odešel... Jídlo bylo skvělé... A přítelkyně taky...

Domů se dostal kolem druhé a 70g proteinu zahnalo hlad... Následovaly trochu nepříjemné dvě hodiny vánočních nákupů, ale s tím se nedalo nic dělat. Měl trochu strach, že ho to unaví na večer... Po cestě zpět se zastavil v obchodu s kuřaty a prodavačka už po pozdravu podává obvyklých 6 megakousků kuřecí prs...

Rýže a kuře bylo poslední jídlo před tréninkem, někdy chvilku po páté. Nechutná mu, ale co nadělá. V sedm se stavil sparing a chvíli se společně dívali na Pumping Iron. Arnold tam vypadá skvěle. 15g creatinu, 40g glukózu, ovocný džus. Stoupnul na váhu: 90,8kg.

Na trénink vyrazili trochu dřív. "Ať máme rezervu a nemusíme nikam spěchat." V osm a chvilku tam byli. Na bench-pressu bylo volno a to bylo jen a jen dobře. V posilovně kromě nich asi pět šest lidí. Možná by jich dneska víc neškodilo, ale s tím toho už nikdo moc nenadělá.

Rozcvičoval se trochu víc než obvykle, trochu cítil levý loket a tak to chtěl zahnat. První dvě série na benchi s prázdnou tyčí (20kg) byli na zahřátí. Opakování něco okolo 30-ti. Další s 20-ti kilovým kotoučem na každé straně, opakování spousta, střídavě rychlé a pomalé. 120kg na sérii další. A do pytle... činka mu připadala hodně těžká a v tu chvíli si vzpomněl na odpolední nákupy... "Tak tohle teda nevím jestli dopadne...". 140kg na sérii další. Tentokrát před ní dal větší pauzu, třeba to pomůže. Lehá si pod činku a chvíli přemítá. "Pokud dám míň jak tři čistá opakování, tak jít výš prostě nemůžu. Ale to sakra nejde!" Vzal si pásek. Pavel mu pomohl činku nadhodit. "Když to teď nedám, je celej trénink v háji!". A už se nezdá tak těžká... Pouští jí dolů a začíná se na to cítit. Jedna, dvě, tři, čtyři... A dost. Žádné unavování. Následovala Pavlova série a chvíle pauzy. "160 jsem dělal minule. 163 je osobák. 165 bych tam mohl naložit." Tři velké kotouče, jeden desetikilový a jeden 2,5kg prcek. To ale vypadá blbě. Lepší budou tři velký a jedna patnáctka - 170kg. Dopadne to? "To dáš, to dáš...", mumlá si, když se prochází okolo... Pavel zavolal jednoho většího kluka od vedle. "Jen pro jistotu, kdyžtak to na něj položím a pak to spolu zvedneme."

No ten mi teda věří, říká si tiše... Jenže to není důležitý. "On mi věřit nemusí, nemusí mi věřit vůbec nikdo, protože stačí, že si věřím já! Pošlu to dolů a čistým pohybem zpět. Jiná cesta není!" Lehá si na lavičku a chvilku jen tak odpočívá. Osahává jednou rukou činku, což vypadá možná divně, ale pomáhá to. Tak a je to tady... Nádech, druhý... Nadzvedává nohy ze země a s mírným dupotem je vrací zpět. Znovu a znovu. Potom ještě nadzvedne celý hrudník a prudce ho položí zpět na lavičku... Podruhé, potřetí... S výdechem zvedá činku ze stojanů. "No Pain, No Pain!", oblíbená fráze z Rockyho. Činka klesá dolu na hrudník. Tam se na vteřinu zastavuje a začíná stoupat nahoru. Prvních pár centimetrů jde, pak se pohyb zpomaluje. "Zvedni to a nebo chcípni ty zku*vená fitnessko!". Pavel má ruce mimo činku, ale křičí jako zvíře. "No Pain, No Pain!". A činka stoupá. A pochvíli znova a znova. Pět opakování! Po posledním doslova odhazuje činku do stojanů a převaluje se přes bok na zem. Tělo se sevře v malé klubíčko a přemáhá bolest. Prsní svaly pálí jak pes, pocit v hrudníku je na prasknutí, žaludku se přestává líbit poslední jídlo a v puse je divně slané prostředí... Následujících 30 vteřin se tělo rozhoduje, jestli pošle onu rýži zpět a nebo ne. Nakonec vítězí druhá možnost a on pomalu vstává a začíná strečovat prsní svaly. 170? No Pain!